IQ střev  Joachim Bernd Vollmer

Také se vám stává, že když se neudržíte a přecpete se mnohem víc, než je rozumné, tak se spíš než přejedení cítíte unavení a skleslí? Myslím, že takovou zkušenost má asi většina nás nedisciplinovaných. Ta špatná nálada je důsledkem spolupráce našeho hlavního mozku (toho tradičního, umístěného v hlavě) s mozkem břišním. Tyto dva orgány spolu neustále komunikují, a většina (údajně až 90 %!) informací směřuje z břicha do hlavy. Tenhle překvapivý poznatek je v knize "IQ střev" podrobně rozebrán ze všech stran a popsány jsou zde mnohé zajímavé, na první pohled ne zcela zjevné souvislosti. Autor knížky, Němec Joachim Berndt Vollmer, je zkušený a úspěšný terapeut zabývající se celostní medicínou, s více než třicetiletou praxí.

Břišní mozek, neboli střevní (enterická) nervová soustava, je síť, která prochází celou střevní stěnou. Je zodpovědný za to, co by člověk celkem logicky očekával - řídí zpracování potravy. Podle Vollmera ovšem navíc stojí za naší intuicí, podvědomím, výrazně ovlivňuje naše sny. V knížce "IQ střev" je tato souvislost detailně popsána.  Řečnický obrat "rozhodovat se podle břicha", používaný hlavně v germánských jazycích, získává ve světle aktuálních výzkumů zcela nový rozměr. Stav našich střev ovlivňuje nejen naše zdraví, imunitu či fyzickou kondici, ale zdá se, že i emoce a duševní život. Obě nervové soustavy, ta v mozku i ta ve střevě, disponují stejnými signálními látkami i receptory. Například některé léky, třeba antidepresiva, tak mohou ovlivňovat oba mozky - zvyšují hladinu serotoninu a zlepšují tak náladu, současně ale zvyšují i motoriku ve střevech. Zdá se tedy, že serotonin, tedy pocit štěstí, souvisí s optimálním trávením. 40% pacientů se syndromem dráždivého tračníku trpí zároveň psychózami a depresemi. Ájurvéda a tradiční čínská medicína na souvislostech mezi výživou a emocemi stavějí už tisíce let. A teď to opravdu vypadá, že  psychické problémy nám prostě "leží v žaludku". Kontaktů obou mozků se účastní se i signály střevních bakterií - význam této komunikace (a střevní mikroflóry obecně) se nyní intenzívně zkoumá.

Vollmer se zabývá i psychosomatickými příčinami různých onemocnění, souvislostmi mezi stresem, stavem střevní flóry a autoimunitními onemocněními. Zajímavý je popis vztahu složení střevních bakterií a hmotnosti člověka: asi 90% střevní mikroflóry tvoří kmeny Bacteroides a Firmicutes. Za normálních okolností jsou v rovnováze. Při dlouhodobém přejídání ale začne převažovat kmen Firmicutes - jeho bakterie ale dokážou zhodnotit živiny z potravy lépe než ostatní, a člověk tak začíná tloustnout. Vzniká začarovaný kruh. Ovšem třeba transplantaci střevní mikroflóry za účelem hubnutí autor zavrhuje - efekt by podle něj byl jen krátkodobý. Tvrdí, že je potřeba míň jíst a víc se hýbat, tím se mimo jiné i zmobilizuje vnitřní mozek a postará se o vytvoření střevní mikroflóry typické pro člověka s ideální hmotností.

Zkrátka v břiše se nám toho děje mnohem víc, než bychom předpokládali, a správnou výživou a zdravým životním stylem zřejmě můžeme ovlivnit víc, než jen štíhlý pas a zdravé srdce.

K dosažení optimální střevní mikroflóry a zdravého střeva Joachim Vollmer poměrně nepřekvapivě doporučuje omezit konzumaci alkoholu, průmyslově zpracovaných potravin, rafinovaného cukru, umělých sladidel nebo pšenice. Jídla by měla být pokud možno čerstvě připravená a převážně rostlinného původu. Zodpovědně bychom měli přistupovat k lékům i potravním doplňkům. Nezbytný je i dostatek kvalitního spánku a vědomé snižování nezdravém stresu.

Kniha má i celkem obsáhlou praktickou část, v níž se probírá třeba léčba vnitřního mozku homeopatiky a Bachovými květinovými esencemi, postup, jak si dopřát relaxační den pro vnitřní mozek, břišní zábaly a cvičení pro břišní mozek a další. 

Řeší se samozřejmě i výživa a jídlo pro dobrou náladu: podle Vollmera bychom se měli zaměřit především na rýži, kurkumu a zázvor, a dále ananas, brambory, brokolici, česnek, hrách, jablka, kokos, kombuchu, olivový olej, rajčata. S ohledem na vychýlení rovnováhy bakterií a zvyšování zátěže břišního mozku se nedoporučují konkrétní kombinace některých potravin: současně bychom neměli jíst třeba komplexní sacharidy či zeleninu a kyselé ovoce (sbohem švestkovým koláčům, smoothies a salátům zakápnutým citronem), kombinovat bychom neměli ani sůl se syrovými obilovinami a ořechy, a ani celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy a semínka s rafinovaným cukrem ("Koláč z bílé mouky s rafinovaným cukrem sice také není zdravý, nepoškozuje však střevní flóru tak intenzivně jako kombinace rafinovaného cukru s celozrnnými obilovinami".) Ovšem zrovna tato i některé další podobné úvahy mne přivedly k pochybnostem, zda fakta, která v textu působí rozumně a logicky, jsou vždy podpořena výsledky vědeckých výzkumů, a nejsou jen domněnkami. Například ještě toto pojednání o sacharidech:  "Vepře lze vykrmovat bramborami... Člověk však reaguje úplně jinak. K okamžité přeměně kalorií ze sacharidů v tuky nám chybějí příslušné enzymy, takže jsou spotřebovány a nedochází k jejich ukládání v tukových skládkách. Teprve když zkonzumujeme denně víc jak 500g čistých sacharidů (cca 3 kg brambor, půl kila čistého cukru nebo 10kg vařených těstovin - jedná se tedy o množství, které člověk za normálních okolností nedokáže sníst), začnou se přeměňovat v tuky a ukládat." Takhle to prostě nemůže fungovat, hlavně proto, že kromě sacharidů konzumujeme i bílkoviny a tuky, a s takovouhle náloží si ani perfektně vyladěný břišní mozek nebude schopen bez následků poradit.

"IQ střev" je rozhodně zajímavá knížka, která čtenáři odhalí nečekané souvislosti i zajímavá fakta. Názorně a poutavě jsou v ní popsány chemické procesy v těle, dozvíme se, co se děje s potravou v jednotlivých fázích trávení. Respektování hlavních principů knihy z hlediska životního stylu, neboli příklon k průmyslově nezpracované stravě, dostatku ovoce a zeleniny, obilovin a luštěnin, stejně jako důraz na pohybové aktivity, dostatečný spánek a omezení stresu, je rozhodně doporučeníhodné. Sympatické je i to, že na rozdíl od jiných autorů, kteří doporučují konzumaci převážně či výlučně rostlinné stravy, Vollmer zdůrazňuje potřebu dostatečného přísunu bílkovin. Ovšem některé postupy mi už přijdou trochu na hraně, například doporučování výplachu střev (hydrocolon), a některá tvrzení, předkládaná jako fakta, rozhodně nemají všeobecnou platnost. Navíc se mi při čtení párkrát stalo, že jsem se v textu začala ztrácet, protože kontext už na mne byl příliš široký. U takovýchto "populárně-naučných" knih také vždy velmi ocením fakt, že autor, ač totálně pohlcený svým tématem, dokáže být trochu nad věcí a předkládaná fakta aspoň občas nějak odlehčí. Tenhle rys u Vollmera postrádám.

Na téma lidského mikrobiomu a břišního mozku v poslední době vyšlo množství různých knih, namátkou Zdravá střeva (Justin a Erica Sonnenburgovi) nebo 10 % člověka (Allana Collen). Určitě bude užitečné si poznatky z "IQ střev" porovnat i s jinými zdroji a až pak si na tuto problematiku udělat vlastní názor.   

 Knížku vydalo nakladatelství ANAG v létě 2016.