JÍST, MLÁDNOUT, RADOVAT SE

"Nekopej si hrob nožem a vidličkou."

"Všichni ti, kdo nemají čas na cvičení, si dříve nebo později budou muset najít čas na nemoci."

"Tolik lidí dnes počítá kalorie, a tak málo jich počítá chemikálie."

"Poslouchejte svoje tělo. Je chytřejší než vy."

Amelia Freer je výživová poradkyně. O jídlo se začala víc zajímat v souvislosti s vlastními zdravotními problémy. Ve 28 letech začala studovat výživu na The Institute of Optimum Nutrition, od té doby se v oblasti výživy průběžně vzdělává, čte vědecké práce o výživě a jejím vlivu na lidské zdraví,  účastní se konferencí a workshopů, v knize se často odvolává na různé studie ap. Má v Londýně vlastní kliniku, a svoje klienty se snaží primárně nikoli zhubnout, ale uzdravit tím, že je naučí získat zdravý vztah k jídlu.  Knížka Jíst, mládnout, radovat se (v originále Eat, Nourish, Love - ano, je to analogie s knížkou a potažmo filmem s Julií Roberts) není žádná kuchařka. Je to pojednání o jídle, které může stejně dobře léčit jako škodit.

Od té doby, co se poměrně intenzívně zabývám výživou, jsem četla bezpočet článků a názorů na to, co se teď považuje za zdravé - samozřejmě je hodně zdrojů i protiřečících si výzkumů i zkušeností na vlastní kůži - v knížce je přehledně shrnuto takové společné jádro.

Díky své (snad dvanáctileté) praxi jako výživová poradkyně i díky svému vlastnímu přerodu si Amelia uvědomuje, že každý člověk je individualita a že neexistuje jediný správný způsob výživy, který by pasoval všem. Postupem času sice došla k tomu, co by bylo dobré z jídelníčku vyřadit, ale nikomu nic nenutí, jen doporučuje a to ještě s pochopením:

• změny musí být postupné a nenásilné, je dobré začít s jednou věcí a podle výsledku se uvidí, jak dál. Dobré návyky ke svému zahnízdění potřebují čas. To, jak jíme, to jsou dlouhodobé návyky, rutina - vznikaly dlouhou dobu. Proto bude trvat, než je, jeden po druhém,  změníme.
• jídlo je především cesta ke zdraví, nikoli k hubnutí
• Amelii se osvědčilo vyloučit následující: primárně cukr, ale ve skutečnosti se jedná téměř o veškeré sacharidy, lepek, alkohol, mléčné výrobky, kofein. Toto zní strašně a ona to moc dobře ví - radí proto  vyzkoušet si vyloučení vždy jedné skupiny těchto "nedoporučených" potravin na 14 dní - pokud člověk vyhodnotí,  že vysazením nezmizely žádné jeho problémy a pokud se té potraviny nedokáže vzdát, tak ať se jí nevzdává, jen ať hledí na kvalitu
• je potřeba si přechod na zdravější životní styl co nejvíce ulehčit - jedna celá kapitola pojednává o "Kitchen Detoxu" - neboli co v kuchyni mít a co ne - nejen potraviny, ale i vybavení. Nepořádek a neorganizovanost v kuchyni vedou k nezdravému jedení
• jeden z hlavních principů je "consciousness"-  termín v poslední době poměrně frekventovaný v širších souvislostech  - Amelia lidi nabádá k tomu, aby o jídle víc přemýšleli - o tom, co jim konkrétní pokrm ve skutečnosti opravdu (ne)umí dát i o tom, jak se po snědení určitého jídla cítí.
• hlásá, že je potřeba být sice konzistentní, ale ne dokonalý
• pokud se člověk nedokáže vzdát něčeho nedoporučovaného (káva, víno, čokoláda, latté), tak pokud mu to zdravotně neškodí, tak ať to ve zdravé míře a nejvyšší kvalitě jí/pije dál.
• celá jedna kapitola je věnována "Happy food" - potravinám, které jsou všeobecně uznávané jako prospěšné organismu, potažmo i psychice - fermentované potraviny, zdravé tuky, tmavě zelená listová zelenina, tučné ryby, brokolice, vlašské ořechy, borůvky.
• je pojednán pitný režim a doporučení, co pít: hlavně vodu, ale nezavrhuje ani kávu, ani čaj, ani víno - jen doporučuje omezit množství a soustředit se na kvalitu
• pohyb: "když máš čas na facebook, máš čas i na pohyb" - ale preferuje tzv. "Fitness snacking", neboli malé dávky (10 minut) intenzívnějšího pohybu plus zase consciousness - nevynechávat přirozený pohyb (zajít za kolegou do vedlejší kanceláře namísto poslání mailu, schody pěšky, vystoupit z tramvaje o zastávku dřív...). I u pohybu jde o to vystoupení z komfortní zóny. Pohyb plánovat a s nikým se nepoměřovat.

Amelie je ve výběru používaných potravin a ingrediencí poměrně dost striktní. Na druhou stranu ale nikoho nenutí, aby to (všechno) dělal podle ní. Jen předkládá, co funguje pro ni a hodně věcí má vědecky podložených. Navíc je vysoce praktická (protože si procesem zásadní změny svojí výživy sama prošla) a přechod na zdravější životní styl se lidem snaží co nejvíc ulehčit. Je proti dietám, dietní průmysl obviňuje z toho, že dal lidem mylnou představu o tom, co je zdravé a pro tělo přínosné.

Součástí knihy jsou recepty, ale rozhodně nejde o kuchařku. Sekce Recepty obsahuje jen asi 20 položek  - kromě dvou s bezlepkovým pečivem tam opravdu nejsou žádné primární zdroje sacharidů a ani živočišné mléko v jakékoli podobě, ale zato je použito červené maso, ryby, drůbež, krevety, vejce. Jednoduché recepty jsou uváděny v celé knize jako ilustrace toho, co se zrovna probírá.

Kniha v některých pasážích působí skoro až jako praktická příručka psychologie (typizace jedlíků, emoční vztah k jídlu…), což jednoznačně považuji za plus. Často je použito spojení "vystoupit ze své komfortní zóny" - to je něco, co už jsem si uvědomila také a co se snažím svým klientům ulehčovat. Ono totiž zavést ve svém životě nějakou změnu chce čas a chuť, a i když člověk tuší, že by mu ta změna prospěla, tak se prostě v životě plném rutiny i nedostatku času  neodváží.  A když se nakonec náhodou odváží, často je překvapen, jak to bylo jednoduché - ale pořád jde o ten první krok. V knížce je toto popsáno a Amelia předkládá i tipy, jak změny provést s co nejmenším úsilím.

Principy, které znamenají "vystoupení z komfortní zóny" pro mne (neboli uznávám, že na tom asi něco bude, ale myslím, že k tomu nikdy plně nedospěji a asi ani většina čtenářů) - ale je dobré se nad nimi zamyslet a provést třeba jen dílčí, malé změny:

• Amelia hlavně radí vyloučit z jídla veškeré sacharidy, tj cukry i sacharidy komplexní. A to nejen kvůli lepku v obilovinách, ale i mechanismu přeměny jednoduchých cukrů na tuky. Občas trochu bezlepkové mouky, ale jinak sacharidy v jejím stravování pocházejí hlavně z ovoce (ale i s tím radí to nepřehánět) a zeleniny. Tohle je pro mne skoro až moc radikální, ale ona k tomu nikoho nenutí, jen předkládá fakta.
• Další věc, která je pro mne ne úplně 100% ok je úplné vyloučení mléčných výrobků, včetně zakysaných. Zdravou střevní mikroflóru radí doplňovat kvalitními probiotiky a kvašenými potravinami. Ale zase - kdo nechce, nemusí, jen by měl vyzkoušet třeba aspoň čerstvé sladké mléko na nějakou dobu vyloučit, aby zjistil, jak na takovou změnu jeho tělo reaguje. Ovšem ani tady není striktní a třeba kvalitní bio lokální sýry jsou občas přijatelné.
• V knize se také doporučuje jíst jen tři jídla denně. Amelia popisuje, jak byl tento princip pro ni překvapující a jak dlouho jí trvalo si ho osvojit. Souvisí s tím i změna ve skladbě jídel, která musí být výživná a komplexní. Jako benefity této rutiny uvádí stabilní hladinu krevního cukru a "svobodu" v tom, že 5-6 hodin se člověk jídlem a jeho plánováním nemusí zabývat. Tohle je téma, které se v médiích i odborných kruzích v současnosti taky dost diskutuje.

Jíst, mládnout, radovat se je knížka, kterou se rozhodně vyplatí mít doma. A spíš než mezi kuchařkami ji zařadit do poličky s knihami o zdravém životním stylu. Nebo ještě lépe nechat si ji ležet na nočním stolku, občas si kousek přečíst, zapřemýšlet a pak se některé principy pokusit zavést do vlastního života. Počítá se každá malá změna, a tahle knížka velmi inspirativně ukazuje, jak na to.