Jako lékaři s oblibou dělíme faktory, které přicházejí do styku s našimi tepnami, striktně na rizikové a ochranné. Mezi klasické rizikové faktory patří kouření, vysoký krevní tlak, cukrovka a především vysoká hladina cholesterolu. Mezi ochranné patří například vyšší hladina ochranného, H(odného)DL cholesterolu a zdravá dlouhověkost u blízkých rodinných příslušníků (rodičů a prarodičů). Vyskytuje se však ještě jedna skupina faktorů, u kterých jsme se ještě nerozhodli, a kde nás příroda stále vodí za nos. K jedněm z nejzajímavějších patří kyselina močová, přesněji koncentrace kyseliny močové v krvi.
Vysoká koncentrace této látky v krvi je většinou způsobena nevhodným životním stylem, hrubě řečeno leností a obžerstvím. Proto se jí dříve říkalo nemoc šlechticů. Ve skutečnosti ale není vázána na modrou krev a tak každého z nás může vytrestat záchvatem dny po hrubší dietní chybě, vzácněji, když se tuto chybu snažíme napravit absolutním hladověním provázeným menším příjmem tekutin. Dnavý záchvat dokáže postižené na dlouhou dobu odradit od porušování dietních pravidel. Jedná se totiž o náhlý a velice bolestivý otok kloubu, nejčastěji palce u nohy. Záchvat ale může teoreticky postihnout kterýkoliv kloub v těle, případně i více kloubů.
Kyselina močová je současně některými z lékařů považována i za samostatný rizikový faktor aterosklerózy a srdečně-cévních onemocnění. Nicméně většina osob s vysokou hladinou kyseliny močové je obézní, postižena cukrovkou, vyšším krevním tlakem a má i vysokou hladinou nebezpečných krevních tuků. Tyto osoby jsou tedy významně ohroženy srdečně-cévním příhodami i bez kyseliny močové. Kyselina močová navíc jistě není klasický tichý zabiják jako vysoký cholesterol či vyšší krevní tlak, protože občas vydá varování formou dnavého záchvatu; je tedy schopná řadu postižených šlechtickým životním stylem umravnit. Co dále komplikuje situaci je zjištění, že kyselina močová má silné antioxidační účinky a může být tedy i určitým ochranným faktorem proti poškození tepen škodlivým, oxidačními látkami/radikály či může teoreticky mírnit oxidaci škodlivých tukových částic zvaných LDL, které vedou k aterosklerotickým změnám.
I když máme ke snížení kyseliny močové v krvi k dispozici poměrně účinný lék, allopurinol, s jeho nasazením u řady pacientů s vyšší hladinou kyseliny močové tedy příliš nespěcháme. Pro tento lék se lékař rozhodne většinou u pacientů po opakovaném dnavém záchvatu, nebo při výrazném zvýšení kyseliny močové v krvi (nad 600 umol/l; norma je přibližně do 400 umol/l). Agresivnější léčba vyšších hladin kyseliny močové je také vhodná k ochraně ledvin, které kyselina močová může poškodit. Případně je možné ledviny dopředu chránit, například při léčbě nádorových onemocnění. Ničení nádorových buněk totiž vede k výraznému vzestupu kyseliny močové. Zkušení klinici dříve říkali, že kyselina močová klouby olizuje a do ledvin se zakusuje. Co dělá s našimi tepnami, není však zatím úplně jasné.
Pokud tedy vyšší hladiny kyseliny močové nepůsobí výrazné obtíže typu dnavých záchvatů, případně neohrožují činnost našich ledvin, doporučujeme pouze režimová opatření – dosažení ideální váhy, vhodnou pohybovou aktivitu a úpravu diety s důrazem na dostatečný příjem tekutin. U pacientů, kteří mají společně s kyselinou močovou zvýšené i krevní tuky je navíc třeba specifických dietních opatření, která jsou zaměřená jak na snížení cholesterolu, tak na omezení některých rizikových potravin z hlediska vzniku dny (Co jíst, máte-li dnu a vysoký cholesterol).
Závěrem lze říci, že kyselina močová je spíše průvodcem rizikových faktorů aterosklerózy a jakýmsi varováním před nevhodným životním stylem, nežli příčinou srdečně cévních onemocnění.
Zdroj: www.tlukotsrdce.cz, 16. února, 2015