Úvodní stránka » Zajímavosti o zdraví a výživě » MUDr. Libor Vítek: Doplňky stravy prakticky nejsou potřeba

MUDr. Libor Vítek: Doplňky stravy prakticky nejsou potřeba

Pro hubnutí karnitin, pro nabírání svalů proteinové koktejly nebo BCAA. To jsou dnes již naprosto zažité informace, které řada konzumentů považuje za správné. Opak je však pravdou a nejen o tom jsme si povídali s profesorem Liborem Vítkem.

 

Čím se primárně biochemie zabývá a jak je důležitá ve vztahu k výživě?

V podstatě objasňuje, jak fungují všechny mechanismy, počínaje vstřebáváním živin, zejména jejich zpracováním v organismu a využitím pro to, co je potřeba; především pro svalový výkon, ale také pro regeneraci. O tom se málo přemýšlí, ale aby tělo fungovalo dlouhodobě, je třeba se správně stravovat.

"Když si dáte vepřový bůček a knedlíky, k správné regeneraci spotřebovaných energetických zdrojů prakticky nemůže dojít."

Zmínil jste pojem regenerace. Dá se regenerace výživou významně ovlivnit?

Dá a výrazně. Existuje několik významných faktorů sportovní výživy. Jedním je tzv. hospodaření s energií během výkonu. To je zcela zásadní. Tam se bez výživových doplňků, zejména u delších sportovních výkonů, neobejdeme. Druhým je hospodaření s tekutinami, včetně iontů, během výkonu. A třetí, zcela zásadní, je regenerace svalového glykogenu po výkonu.

Když si dáte vepřový bůček a knedlíky, k správné regeneraci spotřebovaných energetických zdrojů prakticky nemůže dojít. A pokud jíte sice dobře, ale máte jídelníček špatně načasován, je to také špatně. Regenerace svalového glykogenu se výrazně opožďuje. A když pak jdete na druhou tréninkovou fázi a ještě nemáte zregenerované svaly, energetické zdroje chybějí a nemáte šanci to utáhnout.

Má to smysl i pro amatérské sportovce nebo klienty ve fitness, kteří cvičí jen pro dobrý pocit?

Má to význam. Podívejme se na to z různých úhlů.

První je, že i amatérští sportovci podávají velké výkony. Vezměte si Jizerskou padesátku: Standa Řezáč ji pojede dvě hodiny, já 3,5. Jsem na trati o hodinu a půl déle, trápím se mnohem víc a začínám trpět dříve než on. On se trápí poslední půl hodiny, já v podstatě už od první čtvrthodiny.

Nároky na organismus jsou totiž mnohem vyšší u amatérského, netrénovaného sportovce. Pokud chci i amatérský sport dělat dobře, stravou si mohu hodně pomoci.

Jiný je pohled na běžné klienty fitness. Značná část z nich nechce tloustnout, nebo naopak chce zhubnout. Pokud jedí zdravě, podaří se jim to snáze splnit. Pokud ne, ani trénink nestačí.

Dá se říct, do jaké míry ovlivňuje tělo pohyb a do jaké výživa?

To jsou spojené nádoby. Existují dva extrémní pohledy lidí. Jedni říkají, že nemusí nikdy sportovat, ale přesto vypadají dobře. Přitom to mají jen ze stravy a z genetických dispozic. Většinou však, když je přeměříte na nějakém bioimpedančním zařízení, už to tak ideální není, zejména z pohledu nedostatečné svalové hmoty. Mluvím zejména o mladých děvčatech.

Pak je druhý extrém. Lidé, a mám jich docela hodně, sportují, jsou aktivní, ale na nějaká dietní opatření kašlou a nechtějí se jimi vůbec zabývat. Dokonce se tomu vysmívají. I ti mohou vypadat skvěle, ale otázka je, jak dlouho, protože 10 hodin týdně nemohou sportovat celý život. Pak najednou zjistí, že přicházejí problémy s váhou. Byli zvyklí na nějaký kalorický příjem, teď ho nekompenzují energetickým výdejem a je to vidět.

Na výživu obecně existuje velká řada názorů. Lze říct, jestli některé diety jsou vyloženě špatné a některé dobré? Kdybychom zmínili konkrétní příklad: teď je hodně v módě dělat všechno bez mouky a bez mléka. Jak se na tohle díváte?

Bezlepková dieta je v současnosti pravděpodobně nejpopulárnější dietou. Tvrdí se, že 20, možná 30 % americké populace nějakým způsobem drží bezlepkovou dietu. Říkám nějakým způsobem, protože jsou opět extrémní varianty, kdy nevezmete nic, co obsahuje lepek, nebo se jen vyhýbáte produktům, které ho mají hodně; nejste na sebe tak přísní.

Je to velké téma, nicméně se také ví, že nadužívání této diety je mnohonásobně vyšší, než by odpovídalo reálné situaci v populaci – celiaků máme jen asi procento. Můžete namítnout, že existuje ještě jedna nemoc, které se říká neceliakální glutenová sensitivita. Jsou dva tábory doktorů: jedni ji neuznávají vůbec, tvrdí, že to je psychiatrická diagnóza, někteří říkají, že opravdu existuje.

Toto onemocnění je známo někdy od roku 2010, teprve se nad ním začíná intenzivně bádat. Ale ani jedinců, kteří drží bezlepkovou dietu a mají pravděpodobně toto onemocnění, není tolik, takže těch 20-30 % je pořád víc lidí, než kolik by jich tuto dietu potřebovalo. I řada sportovců tuto dietu drží.

Je však třeba si uvědomit, že 15-20 % bílkovin konzumujeme ve formě pšenice a pšeničných výrobků. Pokud chce člověk něco vyloučit ze své stravy, musí velmi racionálně zvážit, čím to nahradí.

Když například vegetariánům uděláte následně týdenní analýzu jídelníčku, zjistíte, co všechno v něm chybí. Nemají železo, nemají například vitamín D a tak podobně. A to je problém.

Totéž bývá u těch, co drží bezlepkovou dietu. Oni řeknou: Djokovič je na bezlepkové dietě, tak já taky. A snaží se dohnat ztráty bílkovin jinak a začnou baštit ve zvýšené míře červené maso. Nic proti tomu, pokud jíte kvalitní a ne příliš mnoho, jinak ale například zbytečně zvyšujete přísun nasycených mastných kyselin.

Jenže Djokovič na bezlepkové dietě je ve zcela odlišné situaci. Má vlastního kuchaře, tenisového trenéra, kondičního trenéra, trenéra na strečink a rehabilitační cvičení. Díky vlastnímu kuchaři má do půl hodiny po zápasu na stole jídlo na obnovu svalového glykogenu. Takový člověk je zcela v pohodě na bezlepkové dietě.

Podobně s mlékem. Určitě znáte teorie, že žádný živočich se neživí mlékem, maximálně konzumuje mateřské mléko v kojeneckém věku, ale pak už by se mléko pít nemělo. Příroda se na to nějakým způsobem zařídila, mléko obsahuje mléčný cukr, laktózu, což je disacharid, který se štěpí enzymem, který se jmenuje laktáza, a jeho aktivita se postupně snižuje.

Například Číňanům vymizí do dospělosti laktáza zcela. Přitom v Evropě, zejména v severní, je přetrvávání laktázové aktivity ve sliznici tenkého střeva (tzv. laktázová penetrance) mnohem vyšší. Když půjdete u nás na kliniku čínské medicíny, řeknou vám: mléko vůbec, to vyřaďte. Vycházejí z čínské zkušenosti, přeberou ji k nám. Jenže to není pravda.

Mléko je nejen významným zdrojem zejména vápníku, ale také významným zdrojem dalších látek, bílkovin atp. 

Dá se tedy o dietách rámcově říci, jestli je nějaká dobrá, či špatná? Na základě čeho by člověk měl správně sestavovat jídelníček?

Správná dieta pro sportovce i běžného člověka vychází ze stejných principů – jídelníček by měl být pestrý. Japonci tvrdí, že tradiční japonská dieta má aspoň 30 druhů potravin každý den, což člověk u nás rozhodně nenaplní.

Za další musí obsahovat dostatek všeho potřebného. Musí být proto vyvážená po stránce kvantitativní, tedy zejména po stránce hlavních živin - tuků, bílkovin a sacharidů. Tento poměr je v současné době podle lékařských autorit stanoven například u tuků z hlediska celkového kalorického příjmu maximálně na 30 %. Česká populace je v současné době podle dostupných studií na více než 40 %.

Můžete samozřejmě namítnout, že tradiční středozemní dieta má také 40 %, což je pravda, ale obsahuje úplně jiné tuky než u nás.

Zejména tzv. hobby sportovci mají velký zájem o doplňky stravy. Jak je vnímáte vy, z hlediska sportovního výkonu? Potřebují je k tomu, aby si mohli jít zacvičit do fitka?

Prakticky to vůbec není potřeba. Některé z nich jsou jenom komerční záležitost – karnitin, inosin, BCAA (to se nerado slyší, protože jde o jeden z nejvíce prodávaných preparátů). Totéž platí pro proteinové koncentráty. Ty mají smysl ve formě gainerů, tedy sacharidovo-proteinových nápojů nebo doplňků, protože se ví, že přídavek bílkoviny zlepšuje regeneraci svalového glykogenu.

To je prakticky jediný případ, kde lze připustit používání gainerů. Jinak se taky ví, že žádný sport nevyžaduje víc než dva gramy bílkovin na kilo váhy. Žádný, většinou naopak o dost méně. A to ujíte úplně bez problémů. Kupte si power gely a energetické tyčinky a kvalitní iontové nápoje, a na ostatní doplňky zapomeňte.

Pojďme se podívat na oblast podpory sportu. Vy jste v jednom článku na svém blogu kritizoval nedostatečnou aktivitu našeho státu v tomto ohledu. Proč by podle vás měl stát sportovce podporovat výrazně víc?

Netvrdím, že by měl víc podporovat vrcholové sportovce, ale spíše obecně podporovat sport. Na to jsou ekonomická data, zejména ze Spojených států, kde se dělají cost-benefit analýzy a ví se, co se stane, když investujete jeden dolar do sportování běžné populace. Ten se vám vrátí zhruba čtyř- až pětinásobně. Lidé jsou zdravější a má to spoustu dalších aspektů. Když například děti sportují, nesvádí je to k drogám, k alkoholu a jiným nežádoucím činnostem. Proto by měl stát investovat do sportu.

Do vrcholového sportu by se mělo investovat ne z důvodu, abychom se chlubili, kolik máme medailí, ale proto, že přitahuje mládež. Když vezmeme Jágra, každý k němu vzhlíží jako k modle – oprávněně, a určitě když se tu objeví na mistrovství světa, enormně stoupne zájem dětí o hokej.

Na druhé straně, USA vždycky vyhrávaly medailové žebříčky na olympiádách, na mistrovstvích světa, ale mají nejtlustší populaci. Takže to nefunguje přímo úměrně. Jde o složitý problém na dlouhou diskusi.

Myslíte, že by stát měl podporovat pohyb populace například pomocí zdravotních pojišťoven nebo jinou formou?

To je samozřejmě jedna z možností. Správně je, aby byla k dispozici sportoviště. Nedávno jsem byl v San Franciscu, kde když chcete jít hrát tenis, máte volně k dispozici hřiště. Jsou sice betonová, protože tam se hodně hraje na betonu, ale to vůbec nevadí. Máte je prostě zadarmo. Takto fungují například ve Švédsku i veřejná golfová hřiště…

Neříkám tím, že musí být nezbytně zadarmo, ale sportoviště by měla být k dispozici pro širokou populaci. 

Myslíte tedy, že záleží primárně na možnosti dát prostor, kde sportovat?

Dát prostor, ale přes zdravotní pojišťovny určitě také. Otázka je, jak to uchopit. Ozvou se kritické hlasy, že diskriminujete ty či ony. Ale na druhou stranu nějaký motivační prvek je třeba. Některé pojišťovny už to částečně dělají. Některé dávají například příspěvek na plavecký bazén, takže to je taky cesta.

Co by podle vás pomohlo většímu propojení zdravotnictví a fitness, nebo například zdravotnictví, fyzioterapie a fitness, tedy celkově práce s pohybovým aparátem?

Asi ho provázat přes odborné společnosti, například Českou obezitologickou společnost. Dokážu si představit, že by se dala navázat spolupráce a připravit programy pro lidi s obezitou ve fitness. Podobně společnosti, které se zabývají chorobami pohybových aparátů, by mohly nabídnout fyzioterapeuty atp. Umím si představit, že by se tak v podstatě vytvořil celý systém. 

Co myslíte, že by bylo potřeba z hlediska fitness, aby bylo schopné pomoci svým obsahem při léčbě?

Co jsem předtím vyjádřil v jedné větě, sice hezky vypadá, ale v praxi to může být nesplnitelné. A to proto, že třeba řekněte tlustému člověku, aby začal třikrát týdně veslovat na trenažéru a chodil na pásu, běhal atp. Kolik z nich to udělá? Na druhou stranu lidé, kteří do ambulancí chodí, stejně dostávají doporučení, co mají dělat, jak se mají hýbat, kolik minut aerobní aktivity by měli mít týdně atp.

Nenásilnou formou to provázat do jednoduchého programu, propojit s nějakou zdravotní pojišťovnou a ještě lidi motivovat: když zhubnete pět procent tělesné váhy, nebudete to platit vy, ale pojišťovna...

Když se ještě podíváme na oblast zdravotnictví, hodně zajímavým tématem je například celostní medicína. Měl by podle vás lékař být schopen na pacienta nahlížet jako na celek, jako je tomu právě třeba u čínské medicíny, jak jste zmínil?

Myslím, že převést tradiční čínskou medicínu, nebo obecně orientální medicínu, do ČR není zcela možné. Ne že bych ji zavrhoval, naopak ji velmi respektuji. Orientální medicína ovšem není jen léčba těla, ale také duše. A k tomu musíte mít nastavenou mentalitu. Nemůžete chtít ovlivňovat energetické dráhy v těle akupunkturou, a k tomu „facebookovat“.

Orientální medicína stojí na uvědomění si jiných hodnot, které jsou pro západního člověka složité. Celostní medicína u nás, přestože se razí, není pro valnou většinu české populace to pravé. Tím neříkám, že je špatná. 

To znamená, že jste zastáncem toho, aby člověk pro konkrétní problém vyhledal konkrétního lékaře specialistu?

Správné by bylo, aby se o vás staral lékař, který má obecné povědomí, a tam, kde končí jeho vědomosti, nastoupil specialista. Měl poznat a vědět, jaké jsou souvislosti. Moderní medicína v podstatě vychází z  celostní medicíny, jen se to tak nejmenuje.

Například, když máte anémii, tedy nízký počet červených krvinek, nestačí, aby lékař řekl, já vám dám železo a ono se to spraví. I kdyby to bylo z nedostatku železa, měl by pátrat, proč ten stav nastal. Jestli se železo ztrácí kvůli nějakému drobnému krvácení zažívacího traktu, nebo je špatné vstřebávání z tenkého střeva, nebo pacient jen špatně jí, nebo má pacientka gynekologické problémy, nebo nefunguje kostní dřeň, jak by měla...

Tuto analýzu by měl udělat běžný doktor. To je v podstatě celostní medicína. 

Napadá mě ještě jedna poslední otázka, kterou odbočím od zdravotnictví. Česká republika stojí vysoko na žebříčku "nejtlustších" zemí v Evropě. Co myslíte, že stojí za tímto nechvalně proslulým umístěním?

Je to podobné jako v západní Evropě a v Americe. Amerika je v podstatě první a my přejímáme všechny ty zlozvyky s určitým zpožděním. Je to jasné, hlavními důvody jsou málo pohybu a nekvalitní, vysoce kalorická strava, jako je ta naše, česká. Už jsem zmínil nasycené tuky, k tomu pijeme spoustu piva. Jedno pivo, to je tisíc kilojoulů a není problém je vypít tři. To máte jak oběd. A ještě když si je dáte večer, je to katastrofa.

 

Kdo je Libor Vítek

Prof. MUDr. Libor Vítek, PhD., MBA, je profesorem chemie a biochemie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a mimo jiné také spoluautorem portálu Sportvital.cz (www.sportvital.cz) a aplikace pro zdravé stravování Sportvital Nutrition (www.sportvital-nutrition.cz). Má dlouholetou praxi v oblasti výživy a regenerace jak s běžnou populací, tak s vrcholovými sportovci, přičemž se stará o několik desítek českých olympioniků.

Sám jako bývalý vrcholový sportovec má však velký přesah a díky mnoha zahraničním zkušenostem také velký rozhled v oblasti výživy.



Zdroj: m.fitnessbusiness.cz, 22.3. 2016