OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Zajímavosti o zdraví a výživě » Proč je viscerální tuk tak nebezpečný a jak se můžeme chránit

Proč je viscerální tuk tak nebezpečný a jak se můžeme chránit

Obezita je sice zatím definována na základě zvýšeného BMI (> 30), ale o tom, jestli má člověk zdravotní a metabolické problémy rozhoduje spíše procento tělesného tuku a zvláště množství nitrobřišního – viscerálního tuku.

To proto, že podkožní tuk není ve skutečnosti tak velký zdravotní problém – do jisté míry je to spíše kosmetický problém. To tuk v břišní dutině – nitrobřišní, viscerální tuk – je ten, který způsobuje největší problémy.

Viscerální obezita (obezita typu jablko)

Některým lidem (geneticky predisponovaným jedincům) se tuk ukládá zvláště do břišní dutiny kolem vnitřních orgánů a do některých orgánů. Tento typ obezity nazýváme viscerální obezitou, někdy také abdominální obezitou nebo obezitou typu jablko. Viscerální obezita vyvíjí v důsledku zvýšeného kalorického příjmu a snížené fyzické aktivity. Viscerální tuk se ukládá jednak v břišní dutině, jednak v některých orgánech (ektopicky uložený tuk).

Nitrobřišní tuk můžeme změřit na přístroji In body a obvykle se odhaduje měřením obvodu kolem pasu. Pro odhad zdravotního nebezpečí obezity a také pro sledování redukce hmotnosti je měření obvodu kolem pasu důležitější než celková hmotnost a BMI.

Podle evropské diabetologické společnosti se cokoliv nad 94 cm u mužů a nad 80cm u žen považuje za abdominální obezitu. Některé společnosti mají kritéria mírnější a uvádějí abdominální obezitu jako cokoliv nad 102 cm u mužů a 88 cm u žen.

V průběhu života můžeme pozorovat zvýšení objemu tukové tkáně s vrcholem v 65 letech u mužů a o něco později u žen. Mění se také rozložení tuku v těle, zvyšuje se podíl nitrobřišního tuku na úkor tuku podkožního. To vede ke snížení kapacity podkožní tukové tkáně a ke zhoršení její funkce při vychytávání a ukládání volných mastných kyselin.

Viscerální tuk

Viscerální (nitrobřišní) tuk v porovnání s tukem podkožním vykazuje vyšší prozánětlivou aktivitu. To je vysvětlováno působením metabolicky aktivních látek (adipokinů), které jsou nitrobřišním tukem produkovány ve výrazně vyšším množství než tukem podkožním.

Tyto aktivní látky regulují biologické procesy v cílových orgánech – například v mozku, játrech, svalech, srdci, cévách a slinivce břišní. Mezi adipokiny patří také látky, které hrají roli v imunitní odpovědi, rozvoji zánětu, metabolizmu glukózy, citlivosti na inzulín, regulaci krevního tlaku, růstu, metabolizmu tuků, regulaci chuti k jídlu a pocitu sytosti a dalších biologických procesech.

Při obezitě se složení těchto látek uvolňovaných z viscerálního tuku podstatně mění směrem k diabetogenní, prozánětlivé a aterogenní složce (což znamená, že podporují vznik diabetu 2.typu, aterosklerózy a zánětů). Rozvíjí se porucha funkce tukové tkáně a zánětlivý proces.

Při dietou způsobené redukci hmotnosti se složení uvolňovaných adipokinů opět mění směrem k méně zánětlivému profilu.

Volné mastné kyseliny a jejich toxické působení

Z viscerálního tuku je uvolňováno zvýšené množství volných mastných kyselin přímo do portální (vrátnicové) žíly, která vede krev z břišních orgánů do jater. Při větším množství viscerálního tuku dochází k nadměrnému uvolňování volných mastných kyselin do krevního oběhu, kde stoupá jejich hladina. Ta je potom spojena s ukládáním tuků do tkání a orgánů, zejména do jater, slinivky břišní, svalů a srdce.

Buňky tkání mají pro ukládání tuků pouze omezenou kapacitu. Pokud je tato kapacita překročena, dochází k poruše funkce buňky nebo zničení buňky (apoptóza).

Zdravotní důsledky

Tímto mechanizmem dochází k ukládání tuku do jater, slinivky břišní, svalů a srdce a následně k poruše funkce těchto orgánů a jejich poškození (například nealkoholická steatóza jater, steatóza slinivky břišní, porucha funkce levé komory srdečního svalu, snížení pružnosti kosterního svalstva).

Viscerální tuk hraje významnou úlohu při vzniku a rozvoji metabolického syndromu a diabetu 2.typu. Větší množství viscerálního tuku nás tak přímo ohrožuje na zdraví i na životě.

Jak se můžeme chránit proti nepříznivým účinkům viscerálního tuku

Především potřebujeme snížit množství viscerálního tuku. Existuje několik osvědčených strategií, u kterých bylo prokázáno, že pomáhají snížit nitrobřišní tuk a pomáhají tak zlepšit zdravotní stav.

  1. Nejezte jednoduché cukry a nepijte cukrem slazené nápoje. Vyřaďte jednoduché sacharidy (cukry) ze svého jídelníčku
  2. Jezte více bílkovin
  3. Jezte potraviny bohaté na vlákninu – hlavně rozpustnou vlákninu.
  4. Cvičte a hýbejte se. Aerobní cvičení je velmi účinné na snížení nitrobřišního tuku
  5. Kontrolujte své potraviny a zjistěte, co přesně a kolik toho jíte
  6. Stravujte se a cvičte na základě genetického vyšetření.

Každý člověk je biochemickou individualitou, rozdílnou od ostatních lidí. To také znamená, že neexistují univerzálně platná doporučení pro všechny lidi současně. Podle genetických výzkumů je nám geneticky dáno, jestli více přibýváme na tuku po sacharidech nebo po tucích.

Dobrá zpráva je, že v současné době je již možné zrealizovat takové genetické vyšetření, které nám určí, jak se máme stravovat a zároveň také, s jakou intenzitou se máme hýbat, abychom zdravě redukovali hmotnost nebo si svou optimální hmotnost udrželi.

Zdroj: jaroslavorlik.cz, 9. ledna 2016