OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Zajímavosti o zdraví a výživě » ROLE HORMONŮ VE VÝŽIVĚ A METABOLISMU

ROLE HORMONŮ VE VÝŽIVĚ A METABOLISMU

Hormony hrají v energetickém metabolismu enormní roli. Pro dosažení vytoužených výsledků, ať už je to snížení hmotnosti či budování svalové hmoty, bychom měli znát jejich roli a funkci v organismu. Zde je tedy shrnuto to nejdůležitější, co byste měli o vybraných hormonech vědět.

V našem těle funguje nespočet regulačních mechanismů, prostřednictvím kterých organismus reaguje na změny ve vnějším i vnitřním prostředí. Velmi významnou roli hraje nervová soustava a přenosy nervových vzruchů – to jsou odpovědi velmi rychlé, v řádu nanosekund. Pak tu ale máme entity, které v našem těle působí v dlouhodobějším měřítku sekund, minut, i hodin a týdnů = hormony. Hormony jsou látky, produkované žlázami s vnitřní sekrecí, které jsou vysílány do krevního oběhu. Podle své povahy a kompatibility pak specificky působí na jiné buňky a „radí“ jim, co mají dále dělat.

Hormony mají rozmanité účinky. Z mnoha bych vypíchla jen několik – zúčastňují se regulace růstu a vývoje, ovlivňují činnost mozku, který pak nadále vysílá jiné hormony do různých částí těla, umožňují nám se rozmnožovat, dělají z nás ženy či muže a v neposlední řadě  z velké míry řídí náš energetický metabolismus. Díky hormonům tělo ví, kdy má s energií šetřit, anebo kdy ji má naopak uvolnit. Hormony jsou zodpovědné za pocity hladu a sytosti, pomáhají budovat svalovou tkáň, mobilizují tělo k výkonu a výdeji a přísně regulují hladinu cukru v krvi. Ve výživě hrají hormony enormní roli a znalost příslušných látek spolu se znalostmi jejich fungování je často elementárním základem pro zdravý životní styl, vrcholové sportování, účinnou redukci hmotnosti či naopak efektivní nabírání svalové hmoty.

Mezi nejdůležitější hormony, které se přímo či nepřímo podílejí na regulaci energetického mechanismu a trávení, patří:

  • inzulín
  • leptin
  • glukagon
  • ghrelin
  • adrenalin
  • kortizol
  • testosteron a estrogen 

Inzulín

Inzulín je hormon, co se týče metabolismu, nejvýraznější, neboť úzce souvisí s metabolismem sacharidů/cukrů, které tzv. leží mnoha lidem v žaludku :). Je to látka, jejíž nesprávné vylučování a fungování vyúsťuje v onemocnění zvané diabetes mellitus neboli cukrovku. Diabetes druhého typu sužuje milióny lidí po celém světě, a to nejčastěji ve vyspělých zemích, kde se rozvíjí jako odpověď na nezdravý životní styl, obezitu a nedostatek pohybu.

Základní funkce inzulínu je relativně známá. Inzulín snižuje hladinu krevní glukózy jakožto základního a nejrychlejšího zdroje energie pro tělesné tkáně. Tento děj sahá ale mnohem dále a má mnohem hlubší dopad v rámci těla. Inzulín pomáhá zabudovávat nadbytečnou glukózu do tukových buněk v podobě zásobního tuku a zároveň také, vzato z druhé strany, brzdí jeho odbourávání. Jinými slovy, pokud jíme velké množství jednoduchých sacharidů, a dopouštíme tak velké výkyvy inzulínu v krvi, podporujeme tak jeho neustálé vyplavování, a tím i ukládání nadbytečné energie do tukových buněk. Mezi „příznivější“ dopady patří jeho schopnost stimulovat syntézu bílkovin, a tím tedy i výstavbu svalové hmoty a urychlení přeměny glukózy v jaterní glykogen.

Inzulínová rezistence

Inzulínová rezistence je stav, kdy tkáně a jednotlivé buňky přestávají reagovat na inzulín a přijímají cukr velmi neochotně. To vede ke zvýšení koncentrace cukru v krvi a také k potenciaci tvorby inzulínu – tělo se snaží produkovat více a více tohoto hormonu, aby dosáhlo kýženého efektu. Co je příčinou? Přímou cestu k tomuto onemocnění tvoří obezita a nedostatek pohybu. Rezistence nevzniká náhle, ale je dlouhodobě vypracovaná nezdravým životním stylem.

Jak tedy dostat inzulín na svou stranu? Pro normální lidi (myslím tím ty vyjma vrcholových sportovců) postačí několik jednoduchých pravidel. Jezte pravidelně tak, abyste předcházeli velkým výkyvům inzulínové produkce. Do svého jídelníčku zařaďte převážně polysacharidy se středním či nízkým glykemickým indexem. Jednoduché cukry konzumujte nejlépe pouze v potravinách, kde se cukry vyskytují přirozeně, a v neposlední řadě to nepřehánějte se slazením a pitím sladkých nápojů. Hýbejte se, cvičte, jógujte, choďte na vycházky a celkově zvyšujte svůj energetický výdej. To nejhorší, co můžete udělat, je ráno odjet autem do práce, tam si sednout, večer přijet autem zpět a sednout si k televizi.

Leptin

Problematika leptinu je velmi zajímavá věc, ne vždy je však podána srozumitelně. Pokusím se tedy vyložit jeho fungování co nejjednodušší formou.

Leptin je hormon, který patří mezi adipokiny a je produkován hlavně podkožní tukovou tkání. Často se mu říká tzv. hormon nasycení. Mezi jeho hlavní funkce patří hlídání našeho apetitu – pokud je jeho hladina nízká (zejména ráno a obecně při nízkém množství tělesného tuku), dostává tělo signál „Víc jez, méně se hýbej“. Při vyšším množství tohoto hormonu (večer a obecně při vyšším množství tělesného tuku) dostává naopak tělo signály „Nejez tolik a více se hýbej“. Správná funkce tohoto systému je esenciální pro udržení energetické rovnováhy v našem organismu – tedy abychom nebyli příliš hubení, ale abychom zase nebyli příliš tlustí. Leptin také úzce souvisí se zpomalením metabolismu. Pokud držíte přísnější dietu a hladovíte při tom, dojde k fyziologické adaptaci metabolismu na tento stav a organismus se přepne do „úsporného režimu“ = ukládacího režimu. V tom tkví největší problém diet – ve chvíli, kdy je přestanete držet a začnete zase pořádně jíst, tělo má několikanásobně vyšší tendenci si začít ukládat zásoby v podobě tuku a velmi pravděpodobně opět vše, co jste shodili, přiberete zpět. Stejně tak jako rezistence inzulínová se však může rozvinout i leptinová rezistence. Tělo pak není schopno správně reagovat na leptinové signály, dochází k tzv. desenzitizaci receptorů, a to způsobuje problém. Tělo nedostává signály „Už nejez, máš dost“ a je neustále poháněno abnormálním apetitem (typické jsou neustále chutě a nekontrolovatelné přejídání). Nekontrolovaný příjem stravy, bohaté hlavně na jednoduché cukry bez výživové hodnoty, pak vede k rozvoji již zmíněné inzulínové rezistence. Vnímáte ten začarovaný kruh?

Jak dostat leptin na svou stranu? Nedržte přísné redukční diety a nehladovte – nemá to smyl, protože si jen škodíte a s nejvyšší pravděpodobností vše naberete zpět. Vytvořte si svůj vlastní stravovací režim, který vaše tělo přijme za své a bude mu vyhovovat. Dejte mu prostor začít fungovat tak, jak je fyziologicky nastaveno.

Glukagon

Glukagon je hormon, který působí jako tzv. antagonista inzulínu. Je taktéž tvořen ve slinivce břišní jako inzulín. Jeho hlavní funkcí je mobilizovat glykogenové zásoby v játrech, když je cukru v krvi nedostatek. Glykogen je polysacharid, jakási zásobárna glukózy v podobě dlouhých řetízků, který je uvolňován v době energetického deficitu, a to hlavně pro mozek a posléze tam, kde je třeba. V situaci, kdy má tělo málo glykogenových zásob (zde je nutné zdůraznit – když hladoví), dochází k mobilizaci a štěpení zásob tukových a bílkovinných(!), které se metabolickými procesy mění na glukózu = proces glukoneogeneze. Při opětovném najezení tělo automaticky živiny uloží, ale do podoby tukových zásob, tedy na horší časy... A to je přesně to, co se často děje hlavně ženám, které hladoví a jí čím dál tím méně a pak se diví, že přibírají. Účinná redukce musí probíhat nejenom změnou a redukcí energetického příjmu, ale také prostřednictvím účinného aerobního pohybu. Pouze při kombinaci redukčního jídelníčku a fyzické aktivity dochází k účinné redukci tukových zásob, zlepšuje se schopnost těla využívat sacharidy a aktivní svalová hmota se buduje, místo aby se pálila. Vše jde sice o něco pomaleji než při „hladovění“, velkou výhodou však je absence jojo-efektu – a to při hubnutí chceme.

Adrenalin

Adrenalin je hormon, který nám volně řečeno často zachraňuje život. Mobilizuje tělo při stresových situacích a pomáhá mu se s nimi vypořádat. Neberte teď stres jen v negativním smyslu, stres je pro tělo i sportovní výkon či nervozita před zkouškou nebo důležitou schůzkou. To, že máte vyplavený adrenalin, poznáte velmi jednoduše – zrychlí se vám tep, lehce se rozšíří plíce i zorničky, zpomalí trávení, ale naopak zvýší nároky na glukózu a kyslík. Zvýšenou dodávku glukózy si tělo zabezpečí jednak tzv. glykolýzou a glykogenolýzou (štěpením glykogenu, viz glukagon) nebo lipolýzou (štěpením tuků). Adrenalin tedy taktéž pomáhá přirozené redukci tukové tkáně a zvyšuje nároky těla na energii. Je to tedy další důvod, proč je důležité při dietě cvičit/hýbat se. 

Kortizol

Kortizol je dalším hormonem, který se označuje jako stresový hormon, protože je produkován ve stresových situacích. Mezi jeho pozitivní účinky na náš organismus patří jeho schopnost působit protizánětlivě a lehce stimulovat imunitu – resp. tvorbu imunitních buněk, což znamená, že přiměřený pohyb a sport pomáhají utužovat funkční stav imunity! Mezi jeho hlavní funkci však patří stimulovat rozklad proteinů na aminokyseliny, aby mohly být následně přeměněny v játrech na glukózu, tedy energii pro naše tělo. Tyto procesy nejsou žádoucí (hlavně pro ty, kdo pracně svalovou hmotu budují). Prevencí je tedy cvičit a hýbat se s dostatečnými glykogenovými zásobami. 

Ghrelin

Ghrelin je hormon, který je uvolňován hlavně v žaludku, dále v tenkém střevě a slinivce břišní, a trochu i v našem mozku. Tento „hladový hormon“, jak se mu s oblibou říká, má nespočet funkcí – podporuje chuť k jídlu, ale také ukládání tuků do zásoby, kontroluje vyplavování inzulínu a stimuluje uvolňování růstového hormonu.

Jeho uvolňování je primárně řízeno naším stravováním – hladiny tohoto hormonu jsou nejvyšší před jídlem nebo když máme hlad. Pravidelností v jídle si dokážeme tento hormon naučit a ochočit tak, že se ozývá v časech, kdy jsme zvyklí jíst – pokud tedy pravidelně obědváte v pravé poledne, hormon si navykne a jeho koncentrace se v období této denní doby zvýší. Z tohoto děje tedy pramení i fakt, že snídat se naučí i zarputilý „nesnídač“. Co se týče utišení volání tohoto hormonu, tak proteiny a sacharidy snižují jeho koncentraci mnohem více než tuky. Opět cítíte, co z toho plyne – tučných jídel sníte mnohem více, aniž byste se cítili sytí.

Hormonální regulace našeho těla je velmi složitá, ale také velmi zajímavá záležitost. Zde byly nastíněny jen hrubé funkce a významy vybraných hormonů v závislosti na jejich vztahu k energetickému metabolismu. Snad vás trocha teorie dovedla k malému zamyšlení :).

Zdroj: www.biochemicka.cz