RADOST Z MÁLA Francine Jay (neboli Miss Minimalist)
Před čtyřmi lety jsme se přestěhovali do nového bytu. V tom starém jsme bydleli skoro patnáct let, během nichž do domácnosti přibyl syn a spousta věcí. Stěhování jsme proto pojali jako možnost tak trochu začít nanovo - hodně věcem jsme darovali nový život: putovaly do školky, do školní družiny, do bazaru, o něco měli zájem kamarádi a příbuzní, další položky šly na charitu. Kromě té finanční se tak náš nový byt stal i ohromnou časovou investicí, která se ovšem vyplatila. Začali jsme žít v čistém prostoru, kde všechno mělo svoje místo a většina věcí svůj dobrý účel. Teď, po čtyřech letech, se náš nový byt zase povážlivě zaplnil a prostorových rezerv, které jsme při zařizování považovali za velmi velkorysé, významně ubylo. Věci se zase začaly hromadit.
Úklidoví poradci v USA vypočítali (upřímně by mě zajímalo jak), že průměrný Američan vlastní asi 300.000 věcí. Od auta či chladničky, přes oblečení, knížky a nádobí až po drobnosti typu kancelářské sponky nebo kolíčku na prádlo. Je celkem pravděpodobné, že u nás by došli k podobným závěrům. Na rozdíl od lidí v jiných částech světa si můžeme pořídit většinu toho, co chceme. Jenomže to, co chceme (nebo si spíš, namasírováni tlakem reklamy a vlastního okolí, myslíme, že chceme), se od toho, co skutečně potřebujeme, dost zásadně liší. Hromadění materiálních statků se stalo měřítkem úspěchu a vlastnictví věcí často nahrazuje skutečné zážitky.
Autorce knížky „Radost z mála" (které se prodalo víc než 150.000 výtisků), Francine Jay, se přezdívá Miss Minimalist. Stejně jako spousta z nás si uvědomuje, že věci, jimž věnujeme tolik času, prostoru a energie, nás okrádají o možnost žít naplno v přítomnosti. Ona se ale rozhodla, že už nechce déle bydlet v nepořádku a s pocitem, že věci ovládají její domov, a potažmo i život. Postupně se dopracovala k minimalistickému přístupu k životu, nenásilně zapojila všechny členy svojí rodiny a jejím mottem se stalo „Žít, nikoliv vlastnit". Před věcmi dává přednost zážitkům. A principy a postupy, díky kterým se dobrala pořádku a klidu v domě i ve vlastní mysli a které nazývá Metodou Redukce, teď předkládá ostatním. V malé, minimalistické knížce, která čtenáři umožní uvědomit si, že minimalismus není jen nějaká jednorázová čistka, ale nový životní styl.
Těch principů, nebo, chcete-li, technik, je deset a aplikovat by se měly postupně na všechny prostory v bytě - kuchyň, obývák, ložnici, šatník, dětský pokoj, koupelnu, pracovnu i skladovací prostory:
- Podstatné pro nový začátek je každou věc vyndat z místa, kde byla uložená - třeba šuplík vysypat na zem, nebo vyndat úplně všechno ze skříně a zpátky naplňovat ten nově vzniklý prázdný prostor. Jako bychom se stěhovali do nového prázdného bytu. Vyklízení pojmout jako rozhodování o tom, co si nechám, nikoliv o tom, co vyhodím. Nad každou věcí bychom se měli zamyslet a zeptat se jí: Co jsi a co děláš? Jak často tě používám? Zjednodušuješ nebo komplikuješ mi život? Máš dvojnici? Jsi vůbec k něčemu dobrá?
- Věci dělit na odpady (ty pokud možno recyklovat), poklady (věci, kterých si doopravdy vážíme a použili jsme v posledních 12 měsících)a přesuny (odstraňovaná věc poslouží někomu konkrétnímu - jako dar nebo za peníze), plus krabice s věcmi, o nichž se momentálně nedokážeme rozhodnout a jejichž potřebnost prověří čas.
- Každá věc by měla mít svůj účel i přesně určené místo; na něj bychom ji vždy měli vracet.
- Povrchy neslouží ke skladování (kromě předmětů, které tam mají své stálé místo, třeba lampa, budík nebo váza s kytkou).
- Princip modulů - shromáždit věci podobných funkcí, zredukovat je a společně uložit (lépe se hledají a taky máme přehled o tom, kolik jich je).
- Stanovit si limity pro množství věcí - musejí se někam konkrétně vejít
- Pokud se rozhodneme, že si pořídíme nějakou novou věc, měli bychom se současně jedné staré zbavit
- Množství majetku je potřeba zredukovat na optimální osobní úroveň (tu má ale každý někde jinde - bylo by nespravedlivé tvrdit, že nemůžete být minimalista, pokud máte bábovkovou formu nebo fritovací hrnec), pořizovat si pokud možno multifunkční a univerzálně použitelné věci, vhodné hmotné věci digitalizovat
- Jakmile se dobereme optimálního stavu, je potřeba ho každodenně udržovat
V knížce se řeší i další okruhy témat, které s minimalistickým způsobem života souvisejí - třeba jak na stejnou vlnu naladit i ostatní členy rodiny, jak nakládat s rodinnými památkami (po dědečkovi si ponechte spíš hodinky než klavír) nebo jak to vyřešit s dárky. A minimalismus úzce souvisí i s trvale udržitelným přístupem - protože s čím menším množstvím věcí si vystačíme, tím lépe se bude žít ostatním (i celé planetě). Takže když nakupovat, pak především lokální produkci, případně použité věci. A taky věci kvalitní, protože déle vydrží. Vyhýbat se věcem na jedno použití.
Musím se přiznat (nebo pochlubit?), že v průběhu čtení „Radosti z mála" jsem zinventarizovala a podstatně snížila množství čisticích prostředků v koupelně a Metodu Redukce jsem úspěšně aplikovala na svůj vším možným přetékající noční stolek. A měla jsem z toho moc dobrý pocit. Na druhou stranu je mi ovšem jasné, že k absolutnímu minimalismu se nejspíš nikdy nedopracuju - na oblečení, knížky nebo cédéčka nebudu umět být tak přísná. Ale tahle knížka mě popostrčila k tomu, že o potřebě a vlastnictví věcí začínám víc přemýšlet. Rozhodně doporučuju k přečtení - něco pro sebe v ní najde každý.