Úvodní stránka » Nové příspěvky » Spojenci na celý život

SPOJENCI NA CELÝ ŽIVOT   Hanno Charisius, Richard Friebe

Spojenci na celý život je knížka o pořád ještě z větší části neznámém, ale strašně zajímavém světě bakterií a mikrobů vůbec. Lidé jejich působení využívali odedávna, i když jejich postupy vycházely jen z pozorování a praktických zkušeností – první, kdo bakterie viděl na vlastní oči (prostřednictvím čočky, která zvětšovala 500krát a kterou si sám vybrousil), byl v 17. století delftský radní a obchodník se suknem. Od té doby se jim vědci se vzrůstajícím zájmem věnují, ovšem bakterie bývaly pokládány spíš za nebezpečné, takže nastoupila hygienická opatření a dezinfekčními prostředky, a od objevení penicilinu i jejich potírání prostřednictvím antibiotik. Vůči těm už si lidstvo za těch pár desítek let stačilo vybudovat slušnou rezistenci, a navíc se postupně ukazuje, že přehnaně sterilní prostředí může být dost kontraproduktivní, takže teď se výzkum začal znovu intenzivně zabývat mikroby a našim vztahem k nim. Protože člověk je nesterilní a plný mikrobiálního života. Každý člověk je vlastně superorganismus, společenství mnoha jednotlivých bytostí (bakterií, kvasinek, virů a často i různých cizopasníků), které sice vyvíjejí činnost ve svém vlastním zájmu, ale komunikují se svým okolím a všechny dohromady tvoří jeden velký celek, který se udržuje v rovnovážném stavu – nám by se bez nich dařilo špatně, ale jim bez nás taky.

Množství bakterií, které žijí na povrchu i uvnitř každého člověka (nejvíc jich je v tlustém střevě) převyšuje počet buněk lidského těla. Je jich tam přes tisíc různých druhů, a mají přes 3 miliony genů, zatímco lidský genom jich obsahuje asi jen 20 tisíc. Čím dál tím víc se ukazuje, že „naše bakterie, naši staří přátelé“ intenzívně působí na naše tělesné i duševní zdraví. Jenomže mikrobiom každého člověka je jedinečný a jeho složení závisí na mnoha faktorech, počínaje způsobem porodu a genetickými dispozicemi, přes výživu, prostředí, kde člověk žije, věk … , a proto i výzkum v téhle oblasti je extrémně složitý, a dojít k nějakým jednoznačným závěrům je mimořádně obtížné. Pořád toho ještě nevíme dost o tom, jaké bakterie jsou prospěšné při tom kterém onemocnění a jakými prostředky či opatřeními je máme přimět – probiotiky, výživou nebo antibiotiky (která by potlačovala jiné bakterie) - k tomu, aby rostly v potřebném rozsahu a aby při svém procesu látkové výměny vyráběly potřebné látky. A podobně to vypadá i s našimi poznatky týkajícími se škodlivých bakteriálních účinků; ukazuje se totiž, že tytéž bakterie mohou v určitých situacích škodit, ovšem jindy zase pomáhat: třeba helicobacter pylori sice může způsobit vznik žaludečních vředů a dál i rakoviny žaludku, ale na druhé straně zřejmě chrání proti pálení žáhy a případným vznikem rakoviny jícnu. Možná zamezuje vypuknutí Crohnovy choroby, ale možná taky přispívá ke vzniku Parkinsonovy nemoci. Celou knihou proto rezonuje myšlenka, že jsme teprve na začátku pochopení toho složitého systému. Mnohokrát se tu opakuje, že nějaký výzkum došel k nějakým závěrům, které ale stejně není možné zevšeobecnit, protože každý člověk funguje trochu jinak (mikrobiom každého jedince je stejně unikátní, jako třeba otisky prstů) a nadějné výsledky pokusů prováděných na laboratorních zvířatech zdaleka neznamenají, že to takhle bude fungovat i pro lidi.  

Spojence na celý život“ napsali dva němečtí novináři, kteří ale oba vystudovali biologii, a k vytvoření knížky načetli obrovské množství vědeckých podkladů. Téma mikrobů je tu pojednáno hodně zeširoka, a celé je to napsáno mimořádně čtivě. Hodně složité a rozsáhlé téma tu je vysvětleno pochopitelně (v textu jsem se ztratila asi jen dvakrát), ale zase bez zbytečného zjednodušování, a hlavně je to fakt hodně vtipné (a taky dobře přeložené). A knížka je velmi realistická – vyznívá totiž tak, že zatím sice máme spoustu otázek, ale jen málo odpovědí, a ani ty otázky ještě zdaleka neznáme všechny. Rozhodně ale dá čtenáři základní orientaci v celé téhle oblasti i chuť přečíst si třeba něco dalšího, a nějaké závěry pro nás nabízí už teď: konzumace probiotik, především přirozených, takže jogurty, kefír a další fermentované potraviny živočišného i rostlinného původu, dostatečný příjem rozpustné vlákniny (především inulinu), která „hodným“ bakteriím především v tlustém střevě slouží jako potrava. Ovšem protože éra personalizované medicíny prostřednictvím střevních mikrobů ještě nepropukla, musí se ten, kdo chce pro sebe najít to nejlepší, pustit do hledání toho, co zrovna jemu bude vyhovovat nejlépe, a počítat přitom s tím, že se vydává na cestu pokusů a omylů. jsem fakt zvědavá, co o mikrobiomu a jeho vztahu k našemu zdraví budeme vědět třeba za deset let.

Knížku Spojenci na celý život  vydalo nakladatelství ANAG v roce 2017.