Úvodní stránka » Recenze » BEZ CUKRU, V POHODĚ A NAPOŘÁD

BEZ CUKRU, V POHODĚ A NAPOŘÁD  Sarah Wilson

Když jsem před třemi lety psala recenzi na knížku Sladký život bez cukru, tak jsem z ní nebyla úplně bezvýhradně nadšená: vadila mi její lehká chaotičnost a taky naprosté odmítání veškerého ovoce. Teď vychází její pokračování nazvané Bez cukru, v pohodě a napořád. Sarah sice moc nezměnila svůj přístup k tukům a tady se s ní názorově pořád trochu rozcházím (stále adoruje kokosový tuk, odrazuje od řepky a slunečnice, a tuků radí konzumovat víc, než mně připadá rozumné), ale jinak ve svém boji s cukrem všeobecně zvolnila, má mnohem větší nadhled a tenhle její nový přístup se mi moc líbí.

Ta první knížka jí asi dost změnila život: píše, že od jejího vydání hodně cestuje, protože se chce dozvědět co nejvíc o tom, jak jíst dobře a přirozeně. Mnoho svých zjištění do své nové knížky promítla, především do některých receptů – najdeme zde inspiraci Řeckem, Francií, Itálií, New Yorkem, Islandem, Asií…

První část knihy, nazvaná Návod na život ve zdraví a pohodě, bych já nazvala Život podle Sarah – je tu hodně poučení, ale celé je to hodně praktické, hlavně proto, že všechno, co se v knížce píše, má autorka dlouhodobě vyzkoušené sama na sobě, a zpětnou vazbu má i od desetitisíců čtenářů její první knížky i fanoušků jejích facebookových stránek. Důraz se tu klade na konzumaci přirozeného, průmyslově minimálně upravovaného jídla, lokální produkce má přednost před biokvalitou dovezenou bůhvíodkud. Sarah radí zaměřovat se na potraviny s koncentrovaným obsahem živin, ale s minimem ingrediencí. Hodně se zabývá i (ne)plýtváním potravinami. Tahle první část se ale netýká zdaleka jen jídla, i když to tvoří její podstatnou část a nahlíženo je ze všech stran. Je tu třeba hodně užitečný návod na to, jak číst etikety – já jsem se díky němu například naučila rozkódovat obsah cukru v mléčných výrobcích (rozlišit, co je přirozeně se vyskytující laktóza a co už je cukr přidaný). V téhle části najdete třeba následující témata:

  • Jak dobře snídat, když to člověk doma před odchodem do práce prostě nestíhá (snídaně do skleničky, výživná smoothie, přes noc fermentované vločky, domácí granola…)
  • Nepřehánět to se cvičením – 30 minut denně úplně stačí, mnohem důležitější je pravidelnost. Přednost se dává pohybu na čerstvém vzduchu a sportovní výbavu je praktické zredukovat na minimum a mít ji vždy při ruce. Pohyb by měl být pokud možno smysluplný (pěšky do schodů, stáhnout si nějakou mapovou aplikaci a podle ní chodit…)
  • Jak jíst na cestách: „Kdykoliv si někde vybírám z menu, dívám se nejdřív do sekce příloh - když tam najdu na páře připravovanou sezónní zeleninu, mám s výběrem jasno. Pak už jen zbývá najít nějaký dobrý zdroj bílkovin...“ (Tuhle citaci jsem sem sice dala schválně, ale brala bych ji s rezervou. Soudíc podle receptů v knížce si Sarah jídlo opravdu užívá a tohle zní až příliš přízemně.) Dobrý nápad je i předem si do malých sáčků se zipovým uzávěrem udělat mix různých semínek a ořechů, a těmi si obohacovat hotelové snídaně.
  • Pohyb na cestách: „Když bydlím v hotelu bez posilovny, tak jednou z prvních věcí, kterou udělám, je, že zjistím, kde mají požární schodiště, a párkrát si ho vyběhnu.“
  • Sekce „Chytře na…“ – tady se řeší hlavně finance a trvalá udržitelnost – třeba u červeného masa Sarah radí kupovat i ty části, které je potřeba déle vařit, u zeleniny zase doporučuje nakoupit si větší množství sezónních druhů, které je levnější a kvalitní, přirozeně uzrálé, a ty zamrazit, a u ryb se podle autorky vyplatí kupovat i sardinky a rybí odřezky – všechny tyhle suroviny se pak mnohokrát vyskytnou v receptech ve druhé části knihy. Taky je tu vysvětlen rozdíl mezi datem spotřeby a datem minimální trvanlivosti.

Převážnou část knížky ale tvoří recepty, kterých je skoro 150. Většinou se používají jednoduché postupy a úpravy, které minimalizují plýtvání potravinami, a naopak maximalizují využití živin z použitých surovin. Recepty jsou většinou bezlepkové a bez mléka (ale povoleno je máslo a plnotučný jogurt), některé jsou přímo veganské, ovšem dost z nich zase je masových a velmi lákavě vypadá (trochu paradoxně) sekce sladkostí. Zapovězen není ani alkohol. A ten kokosový tuk má ve většině receptů alternativu v másle nebo olivovém oleji. Hodně se mi líbí šikovné postupy při plánování i přípravě jídel, které minimalizují čas i množství použitého nádobí. Příklad: třeba saláty – Sarah nejdřív předloží recept na základní zeleninový salát (který v lednici vydrží několik dní), a ten je každý den doplněn jinou bílkovinou a jinou zálivkou – každý den to je více méně něco jiného, a přitom ty obměny vyžadují jen minimum práce. Nebo tu najdeme recept na zpracování kuřete, které poslouží jako základ pro přípravu asi pěti různých jídel v celkem patnácti porcích, včetně závěrečného vývaru z obraných pečených kostí. Další body navíc přidává knížce skutečnost, že se v ní často objevují i pokrmy a technologie, které teď jsou, nebo se znovu dostávají, na výsluní – pomalé dušení (braising), trhané maso, květáková rýže/korpusy na pizzu, zeleninové závitky, klíčení, fermentace…

Autorka myslí i na jedince, kteří žijí, vaří a jedí většinou sami – v některých receptech jsou pro ně extra pokyny (co nechat na další den, co hned zamrazit…), samostatná kapitola se věnuje jídlu pro děti, a to včetně tipů na originální svačiny do školy.

To, že v knížce je jedna samostatná kapitola věnovaná výlučně čokoládě (v raw kvalitě), asi nepotřebuje žádný komentář. Já ale stejně nadšeně vítám i kapitolu „Něco vám zbylo? Prima!“, s recepty na jídla ze surovin, které ještě pořád často končívají v odpadkovém koši.

Úplný závěr knížky tvoří šikovně poskládané jídelníčky – jídla v nich často navazují tak, aby se minimalizovala potřebná časová investice, a navíc i tady Sarah poskytuje praktické rady ohledně organizace nákupu, časování přípravy různých (samozřejmě domácích) polotovarů nebo vaření většího množství jídla.

Na knížce Bez cukru, v pohodě a napořád se mi líbí hlavně to její praktické zacílení a důraz na omezení plýtvání potravinami, zdroji i časem, a taky množství receptů, v nichž se suroviny (většinou mezi nimi je i maso) vaří pomalu, za nízké teploty a v řádu hodin. Za sebe dávám palec nahoru hlavně za ty nesladké pokrmy – sekce „Laskominky, kterými ohromíte i ty největší pochybovače“ sice nabízí spoustu úžasných dobrot, ty jsou ale na rozdíl od ostatních receptů většinou dost časově náročné na přípravu, a navíc mi připadají dost hutné. Hodně sympatický je i autorčin přístup ke sportování – pohyb si maximálně zjednodušit, pokud možno z něj udělat součást denní rutiny (a tudíž moc nepřemýšlet o tom, jestli dneska, nebo raději až zítra) a provozovat ho spíš venku… Všechno tohle je mi opravdu blízké, a proto je mi blízká i celá tahle knížka.

Knihu vydalo v květnu 2018 nakladatelství Beta Dobrovský.