OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Recenze » Co vám výživoví poradci neříkají? (Protože to nevědí)

Co vám výživoví poradci neříkají? (Protože to nevědí)

Kdo chce prodávat, měl by si ohlídat marketing. Z tohoto pohledu je jasné, že titul "Co vám výživoví poradci neříkají? (Protože to nevědí)" půjde na odbyt pravděpodobně o dost lépe než třeba "Co si Pavel s Pepou myslí o zdravé výživě". Musím se přiznat, že k tomuto úvodu mne vyprovokoval fakt, že sama jsem výživovou poradkyní.

Když píšu recenzi na nějakou knížku, jejíž autory neznám, snažím se o nich něco bližšího zjistit. Ovšem Pavla Waleka a Josefa Totha google servíruje právě jen ve spojitosti s touto knihou, případně fitness e-shopem Fitstore.cz. Nakonec jsem oba pány dohledala coby správce facebookové skupiny Fitness Motivation ("Vítej v komunitě lidí, zajímající se o fitness, sport a zdravé stravování. Neváhej přispět i svou cestou, cílem či motivací."), která má téměř 40.000 členů. Teď tedy už aspoň vím, že (Michal) Josef Tóth je výživovým poradcem.

Kniha začíná konstatováním, že "v ČR a na Slovensku je certifikát výživového poradce něco jako toaletní papír" a že "sledování nesmyslných výroků a praktik různých výživářů nás vedlo k sepsání této knihy, kterou budete moci pokládat za svého osobního výživového poradce". Ok, seznam v knize citovaných pramenů je celkem rozsáhlý, čítá skoro 300 položek. Na druhé straně je jasné, že výzkumů v oblasti výživy a lidského zdraví bylo provedeno obrovské množství a výsledky mnohých z nich jsou často naprosto protichůdné, takže kdo chce svůj (jakýkoli) názor nějak vědecky podložit, tak si téměř vždy bude moci najít nějakou studii, jejíž závěry se mu budou hodit.

Pak jsem tedy knížku začala číst. A s překvapením jsem zjistila, že názory v ní jsou, aspoň podle mého, většinou rozumné. Text je navíc pěkně strukturovaný - každé probírané téma končí rámečkem "Co si zapamatovat?", v němž jsou shrnuty základní myšlenky, takže knihu není potřeba přečíst hned celou, a člověk si stejně může udělat představu o principech, z nichž doporučení autorů vycházejí.

Základní doporučení ohledně úpravy životního stylu "zdravým a hubnoucím" směrem autoři definují takto:

  • jídelníček by neměl obsahovat příliš velké množství zpracovaných potravin
  • zvýšená pozornost by v jídelníčku měla být věnována bílkovinám a příjmu omega-3 mastných kyselin
  • omezení příjmu cukru, zvláště fruktózy
  • dostatek pohybu, ideálně kombinace silového tréninku a kardia

Autoři ovšem vycházejí z toho, že každý člověk je originál a každému vyhovuje něco jiného. Předkládají tedy obecné principy a postupy, které by si čtenář měl přizpůsobit tak, aby jejich dodržování pro něj bylo dlouhodobě udržitelné a přitom efektivní. Na rozdíl od jiných přístupů Walek s Tothem hrají na počítání kalorického příjmu - v knize je podrobně popsán způsob, jak zjistit jeho optimální hodnotu.

Velkou část knihy tvoří pojednání o základních makroživinách (bílkovinách, sacharidech a tucích) v celkem širokém kontextu. Autoři zdůrazňují nutnost dostatečného příjmu bílkovin a poměrně detailně, s častým poukazováním na výsledky různých studií, vyvracejí obavy z jejich zvýšené konzumace. Ovšem výsledné doporučení zní nakonec ještě celkem krotce: maximálně 1,6-2g bílkovin na kilogram váhy, případně 30-35% denního energetického příjmu. To je pořád ještě množství, které je pro přiměřeně fyzicky aktivního člověka rozumné.

Dále se v knize mluví obecněji o výživě a hubnutí, o tom, proč diety (ve smyslu krátkodobého výrazného omezení) nefungují, jak často jíst, zda snídat.

V sekci "Často kladené otázky" se probírají různá další témata, včetně těch specificky ženských jako chutě na sladké a tučné v době menstruace, záchvatovité přejídání, celulitida. Nikoli sice z osobní zkušenosti, ale zřejmě na základě práce s klientkami k nim autoři rozhodně mají co říci.  

Poslední kapitola knihy se věnuje aktuálním kontroverzním tématům - červenému masu, konzumaci mléka a mléčných výrobků, lepku, detoxikaci či superpotravinám. Přístup autorů k nim je sympatický - nic nepřehánět, ale současně z jídelníčku ani nic zbytečně nevyřazovat. Neboli celková uměřenost. Tu ilustruje i těchto pár vět z různých částí knihy:

  • "Cukr je pořád prostě jenom cukr. Jediným rozdílem je, že přírodní alternativa stojí asi 5x tolik peněz".
  • "Sacharidové vlny se hodí především závodníkům do finální fáze předzávodní diety. Nemá smysl se uchylovat k různým (často extrémním) nízkosacharidovým dietám."
  • "Tlustí nejsme kvůli konkrétní makroživině, ale kvůli tomu, že celkově moc jíme a málo se hýbeme."

Na druhou stranu jsou v knize určité pasáže, v nichž autoři zaujímají až příliš jednoznačný názor na oblasti, v nichž odborníci nemají naprosto jasno. Jde třeba o vysoký příjem bílkovin a jejich možný vliv na různá onemocnění (citací závěrů pár studií Walek s Tóthem tento vliv jednoznačně vylučují; jiné práce to ovšem vidí jinak), prospěšnost používání umělých sladidel a další. Výrazně se preferuje silový trénink před kardiotréninkem, některé termíny jsou použity bez vysvětlení (MCT tuky). Jako by tady autoři zapomínali na svůj náhled, že každý člověk je jiný a každému vyhovuje a prospívá něco jiného.

Knížku "Co vám výživoví poradci neříkají?" rozhodně doporučuji k přečtení, a to i přes některé výhrady, které k ní mám. Ten, kdo se v oblasti výživy moc neorientuje, případně se naopak cítí informacemi (často si protiřečícími) o ní přesycený, získá základní představu o tom, jak to s jídlem a hubnutím je. Někomu pak tyto informace přímo pomohou k vysněné úpravě postavy, jiný si aspoň ujasní, jakého výživového poradce by měl hledat.  Kniha bude nejvíc konvenovat rozumným návštěvníkům posiloven; například běžci a outdooroví sportovci vůbec s některými názory určitě nebudou souhlasit. O vegetariánech a veganech nemluvíc.