JÍST JAKO BUDDHA aneb Dávné umění toho, jak se zbavit přebytečných kilogramů, ale neztratit přitom vlastní hlavu - Tara Cottrell & Dan Zigmond
Nejdřív jsem byla docela překvapená – copak Buddha přemýšlel o tom, jak zhubnout? Držel dietu, protože se chtěl líbit? Není snad hubnutí výmyslem až posledních pár desetiletí? Odpověď je lišácká – je to všechno trochu jinak. Buddha o tělesných proporcích moc nepřemýšlel. Pro svoje mnichy sice sestavil 227 pravidel, která by v každodenním životě měli dodržovat, ale pouze jedno (jediné!) z nich se týkalo jídla. Buddhističtí mniši chodí každé ráno při almužní obchůzce ode dveří ke dveřím a pak snědí vše, co od svých štědrých sousedů dostanou do svojí misky. A to gastronomické pravidlo, kterým by se ve vztahu k jídlu měli řídit, stanoví, že by se měli vystříhat „jídla v nepravou dobu". Konkrétně by měli jíst jen v době od úsvitu do poledne. A tohle omezení konzumace jídla jen na určitý časový interval v rámci celého dne už zní povědomě – jde o přerušované hladovění (nebo taky přerušovaný půst) – přístup, který je založen na přesvědčení (podpořeném ale výsledky četných výzkumů), že trávicí trakt si potřebuje odpočinout a že jíst by člověk měl vždy jen pár hodin denně. Zhruba deset až osm hodin. Zbytek dne (a celou noc) se postit. Knížka „Jíst jako Buddha“ je přesně o tomhle. Hodně detailně (pár pasážím by neuškodilo zkrácení) popisuje, jak a proč by člověk měl zkrátit dobu, po kterou jí. Je tu i kapitola o složení jídla, ale kromě snahy o snížení nadměrné konzumace cukru a vysoce průmyslově zpracovaných potravin se při stravování podle buddhistických pravidel žádná omezení nekonají. Nejdůležitější je, že by člověk měl jíst to, co mu chutná a co ho tak akorát zasytí. Největší problém s restriktivními dietami totiž nespočívá ani tak v tom, že snad nefungují; jde spíš o to, že jen málokdo je schopen dodržovat jimi předepsanou skladbu jídla po delší dobu. Dietu, která vám nedělá dobře, budete dlouhodobě dodržovat asi jen těžko.
A tohle je, co se týká hubnutí, jádro celé knížky. Ovšem pokud ji přečtete celou, dozvíte se spoustu dalších věcí o Buddhovi a buddhismu, a to velmi srozumitelnou a leckdy i zábavnou formou. Já jsem třeba nevěděla, že ten důvěrně známý tlusťoučký a usmívající se chlapík není Buddha – skutečný Buddha byl štíhlý. A taky měl manželku a syna (to, že je opustil, to je už jiná věc, ale i o tom se v knize dozvíte mnohem víc). V jedné knížce čtenář zkrátka dostane dvě sady informací, které se ale hezky doplňují, a celé se to hezky čte. A navíc – princip přerušovaného hladovění opravdu funguje, tedy minimálně na mě. Vůbec jsem si nedovedla představit, že bych mohla snídat po desáté, večeřet v šest a pak už nic. Ale jde jen o zvyk, a navíc je povolený jeden až dva dny v týdnu s volnějším režimem – respektive spíš to je tak, že každý si musí vyzkoušet, jaké přesné schéma funguje zrovna na něj. Já jsem každopádně s dietou podle Buddhy nenásilně zhubla asi o tři kila, a to jsem se nijak zásadně nesnažila a hubnout vlastně vůbec nepotřebovala. Člověk s nadváhou či dokonce obezitou by mohl očekávat výraznější úbytky.
Knihu vydalo v květnu 2018 nakladatelství ANAG.