PŘÍRODNÍ STRAVOU KE ZDRAVÍ   Paul Pitchford

Někde jsem četla, že čím větší a tlustší je nějaká kniha, tím menší chuť má většina lidí si ji pořídit, protože jim je jasné, že její přečtení jim zabere spoustu času. Kniha „Přírodní stravou ke zdraví" (v originále Healing with Whole Foods) je velká a tlustá, navíc jen s minimem (jednoduchých černobílých) obrázků. Ale zavrhnout ji z tohoto důvodu by bylo nemoudré. Její autor, Paul Pitchford, do ní totiž shrnul svoje znalosti a zkušenosti s tradiční (předmaovskou) čínskou medicínou, které nasbíral za několik desetiletí, ovšem protože je Američan, tak současně sleduje i výzkumy týkající se výživy a jejího dopadu na lidské zdraví prováděné na Západě. A obojí kombinuje. Informace uvádí v širokém kontextu a je evidentní, že o tom, o čem píše, hodně přemýšlel, má hodně nastudováno a spoustu věcí má sám na sobě dlouhodobě vyzkoušeno. Napsal pravděpodobně jen tuhle jednu knihu, nicméně ta už vychází potřetí a byla nebo bude přeložena do mnoha jazyků včetně čínštiny. Ta čínština je zajímavá, znamená totiž, že z téhle knihy se může poučit nejen čtenář ze Západu, ale i z Východu. A když už se v Číně rozhodli něco tak obsáhlého přeložit a vydat, tak asi proto, že knihu vyhodnotili jako přínosnou i pro ně.

Hlavní myšlenkou knihy je návrat k přirozené stravě jako základnímu předpokladu udržení nebo znovuzískání tělesného i duševního zdraví.

„Přírodní stravou ke zdraví" obsahuje opravdu hodně informací a rozhodně to není kniha, kterou si člověk od začátku do konce přečte a pak odloží. Jsou tu popsány principy, které, v kombinaci s použitím zdravého rozumu, člověku pomohou dobrat se způsobu stravování, který pro něj bude optimální. Zdravý člověk si přečte o tom, co a jak by měl jíst, aby si zdraví udržel, nemocný zjistí, co by třeba (hlavně co se týká skladby jídla) mohl vyzkoušet a co pro něj není dobré.

Kniha komplexně (ale srozumitelně i pro úplné začátečníky, pokud mají čas a chuť) vysvětluje základní principy klasifikace povahy a vlastností lidí, potravin i nemocí - jin a jang, energie čchi, horko/chlad - nedostatek/přebytek - uvnitř/venku a pět elementů (dřevo, oheň, země, kov, voda). Tři nejobsáhlejší kapitoly, které tvoří jádro knihy - „Základy výživy", „Onemocnění a jejich léčba stravou" a „Recepty a vlastnosti rostlinných potravin" - pojednávají svoje témata jak z pohledu tradiční čínské medicíny, tak i té naší „moderní", západní, takže ať už se čtenář přiklání na Západ či na Východ, tak se vždy dozví spoustu nových informací.

Paul Pitchford ve své knize směruje čtenáře k převážně rostlinné, střídmé stravě s převahou lokálních potravin, není ale nijak striktní, spíš realistický, smířlivý, nenásilný. Uvědomuje si, že nemá smysl najednou kompletně změnit životní styl i to, že vegetariánství není pro každého. Snaží se jen dodávat co nejvíc informací z obou stran, které si čtenář pro sebe sám vyhodnotí a něco si z toho odnese. A důraz na zdravý jídelníček by neměl přehlušit důraz na zdravé vztahy s lidmi ("špatné vztahy s lidmi jsou toxičtější, než babiččiny sušenky plné cukru"). Výživa musí být ale doplněna i větším uvědoměním si sama sebe a přiměřeným pohybem (který se ale nepřehání a počítá se do něj i fyzická práce).

V kapitole "Nemoci a jak je léčit jídlem" je podrobně rozebráno hodně různých onemocnění z pohledu západní i východní medicíny. Vždy jsou doporučeny potraviny, které by nemocný měl/neměl konzumovat, plus další doporučení (například význam fyzické aktivity při cukrovce ap.). Třeba celiakie, jako neschopnost správně trávit nějako zdravou živinu (zde lepek), podle tradiční čínské medicíny signalizuje oslabenou slezinu a slinivku, takže na jejich posílení (vhodnou skladbou jídla) by se měl pacient zaměřit.

Kapitola "Recepty a vlastnosti rostlinné stravy" obsahuje detailní přehled jednotlivých druhů potravin (obilniny, luštěniny, tempeh, tofu, ořechy a semínka, zelenina, ovoce, fermentované potraviny...). Vše je podrobně popsáno a uvedeno do souvislostí s recepty - ty jsou spíš jednodušší (což ale odpovídá celkovému pojetí jídelníčku podle této knihy), ovšem docela dost se přichucuje (solí, bylinkami, sojovou omáčkou, miso pastou, řasami), takže jídlo není chuťově fádní. Recepty tematicky zahrnují východní Asii, ale i Evropu a Ameriku. Z těch "západních" jsou přejata některá raw jídla nebo konzumace výhonků, jsou tu i vegetariánské adaptace typických západních jídel. Mléčné výrobky se konzumují fermentované, a spíš jako doplněk, ne hlavní jídlo. Ryby a bio maso pro případy, kdy chybí nějaké živiny. Nejvíc prostoru je (pochopitelně) věnováno obilninám a zelenině, rozsáhlá a velmi zajímavá je kapitola o řasách a jejich využití. U zeleniny jsou popsané jednotlivé druhy, jejich zdravotní přínosy, ale najdeme tu třeba i varování, že některá konkrétní obsahuje látky, které určitým lidem mohou škodit, případně látky antinutriční (brokolice obsahuje goitrogeny a je tedy nevhodná při hypothyreóze, řepa s vyšším podílem kyseliny šťavelové může negativně ovlivnit vstřebávání vápníku, atd.).

Knihu „Přírodní stravou ke zdraví" by si měl pořídit každý, kdo se aspoň trochu zajímá o výživu a zdraví a chce si rozšířit obzory. Její prostudování bude rozhodně během na dlouhou trať - některé části by asi bylo dobré přečíst vcelku, udělat si o knize všeobecnou představu a k jednotlivým tématům se pak vracet podle momentální potřeby. Řekla bych, že takto to i její autor zamýšlel, kniha je logicky členěná a má rozsáhlý rejstřík, takže se v ní celkem dobře hledá. Ale určitě stojí za to mít ji doma, občas třeba vyzkoušet nějaký recept a inspirovat se jejím příklonem k prostému, ale skutečnému jídlu.

Knihu vydalo nakladatelství Beta Dobrovský v září 2017