SLADKÝ ŽIVOT BEZ CUKRU

Sarah Wilsonová, vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský, 2015

V posledních pár letech se objevilo množství knih i blogů typu: "Byla jsem nemocná a/nebo tlustá, pak jsem začala jíst jinak, dneska jsem zdravá a šťastná, tak se s Vámi chci podělit o to, jak se mi to povedlo". Autorkami jsou většinou ženy, ale najde se i pár mužů. Jejich přístupy k výživě jsou často dost odlišné, jako jediné všeobecně uznávané složky potravy jsem vysledovala ořechy a zeleninu, nedoporučují se přespříliš průmyslově zpracovávané potraviny. Pak už nastávají rozdíly v přístupu k masu, mléčným výrobkům, lepku, teplotě zpracování, liší se i doporučení ohledně frekvence jídla a podobně.

"Sladký život bez cukru" nabádá k vyloučení cukru. Na začátku kniha působí trochu chaoticky, není úplně zjevné, jestli má autorka na mysli jednoduché cukry, jen fruktózu nebo obecně sacharidy, ale na straně 17 se jednoznačně dozvíme, že " nepřítelem není cukr jako takový, ale fruktóza (tzv. ovocný cukr)". Fruktóza se do nemilosti dostává všeobecně - dříve se pro svůj nízký glykemický index doporučovala diabetikům a pro její "čistě přírodní původ" ji ke slazení používali zastánci biostravy. Dnes už je ale vědecky dokázáno, že fruktóza se, na rozdíl od glukózy, metabolizuje jiným způsobem a přednostně se přeměňuje na tuk. A taky že potlačuje působení hormonu sytosti, leptinu, takže konzumace fruktózy vyvolává další touhu po jídle. Sarah Wilsonová je v medailónku v knize představena jako "australská mediální osobnost, poradkyně pro výživu a blogerka". S touto výbavou popisuje fruktózu a její působení na lidský organismus srozumitelně, vlastně až zábavně, a poměrně přesvědčivě. V knize předkládá osmitýdenní plán, jehož dodržování zájemcům umožní stát se nezávislými na sladké chuti, zejména tedy fruktóze. Sympatické je, že nejde o žádné striktní instrukce, autorka je, s vědomím vlastních dietních poklesků, shovívavá a chápe, že poměrně zásadní změna jídelníčku podle jejího plánu je náročnou záležitostí. Ovšem kdo v jejím projektu uspěje, může se (podle její vlastní zkušenosti) těšit na to, že lépe porozumí potřebám svého těla, zbaví se závislosti na cukru a jeho spotřebu bude tudíž umět regulovat (občasné úlety se tolerují, ale člověk k nim údajně ani nebude mít tendenci).

Já se osmitýdenního programu Sarah Wilsonové, myslím, nezúčastním. Hlavně proto, že nabádá k naprostému vyloučení konzumace ovoce. I když ke konci knihy se některé jeho druhy berou v omezeném množství na milost a vyskytuje se i v některých receptech (a to včetně jablek, která jsou v knize zařazena k ovoci s vysokým obsahem fruktózy). A taky doporučuje konzumaci většího množství tuku, než mně osobně je příjemné (ale ve většině receptů se to s ním zase až tak nepřehání). V knížce jsou i některá další tvrzení, se kterými úplně nesouhlasím, na druhé straně je v ní i hodně užitečných informací, praktických tipů, jak si co nejvíc zjednodušit přípravu jídel nebo jak ošálit chuť na sladké, a hlavně - velkou část knihy tvoří recepty. Autorka hned v úvodu říká, že se snaží používat co nejméně různých ingrediencí a že se v jejích receptech opakují pořád tytéž základní suroviny. Základem jsou ořechy, semínka (hlavně v podobě mlék a krémů), avokádo, naklíčené luštěniny, raw kakao, několik druhů tuku, kokos ve všech podobách, stévie, chia, dýňové pyré (i když zrovna dýně obsahuje fruktózy na zeleninu docela dost), domácí kuřecí vývar, quinoa a zelenina. K tomuto základu se ovšem podle potřeby přidávají další suroviny, včetně masa, vajec, mléčných výrobků a podobně, takže výsledné pokrmy jsou nápadité a pestré. Už při čtení knížky jsem na některá uvedená jídla dostávala chuť a v dohledné době je chci vyzkoušet. Posuďte sami už jen podle názvů (v knížce jsou samozřejmě i velmi inspirativní fotografie):

Ovocný parfait s quinoou a chia

Cuketový cheesecake

Čokoládovo-mátový koktejl

Studená polévka z avokáda

Grilovaná jablka s ovčím sýrem haloumi

Semínkové krekry

Mrkvová pěna

Quinoové makronky

Čokoládový sorbet

Verdikt: Jednoduchých cukrů většina z nás konzumuje rozhodně víc, než je zdrávo. Neboli jejich omezení je rozhodně krok správným směrem. "Sladký život bez cukru" se na této cestě může stát dobrým, byť lehce chaotickým rádcem, a to i v případě, že se předkládaným osmitýdenním programem budeme jen nezávazně inspirovat. Kdo si ale chce doplnit svou sbírku kuchařek s nenáročnými, rychlými a lehkými jídly, ten by si tuto knížku měl pořídit; některé kombinace surovin jsou ne zcela obvyklé a přitom, zdá se, fungují.