OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Recenze » Večeře od řezníka

Večeře od řezníka

Všimla jsem si ho asi jen chvilku potom, co ho instalovali. Ale v řeznictví Naše maso je pořád frmol a já jsem nechtěla moc  zdržovat,  tak jsem po účelu kulatého stolu zavěšeného pod stropem dál nepátrala. Ale brzy se začaly objevovat nadšené recenze na Večeři od řezníka, která se právě  okolo tohoto stolu odehrává, a když si manžel se synem přečetli v Reflexu článek "Tlusté maso a kosti", bylo rozhodnuto: chceme taky!

Večeři  od řezníka si vymyslel šéfkuchař z Našeho masa, Dalibor Křivánek. Prý v době po sedmé hodině večerní už chodí méně zákazníků a stůl uprostřed řeznictví by tedy nemusel tolik vadit. Kdo to v Našem masu neznáte: prostor před pultem je maximálně 5*4 metry, musí se tam vejít tři fronty (uzeniny, maso, pokladna) a po obvodu stojí ti, kdo si přišli dát něco k jídlu - třeba hamburger (skvělý!) nebo tatarák. No a těsně před sedmou večerní se sem ještě od stropu spustí ten stůl. Kolem něj sedm židlí a sedm hostů.

Jaké je menu?  Uvítání je velmi tradiční - chléb a sůl. Ovšem chleba je skvělý. Pochází ze sesterské Pizza Nuova (ale už brzy ho bude dodávat nová pekárna Eska, kterou Ambiente otevírá v Karlíně). K navození atmosféry dostáváme na stůl ještě lojovou svíčku. Brzy zjišťujeme, že jedlou. Lůj báječně ladí s čerstvým chlebem. K tomu sklenička bílého z vinařství Syfany. Jako první chod přichází Šumava - jednohubky z toho úžasného chleba. Je jich pět druhů: škvarková pomazánka, paštika, tvaroh (kromě malého salátku, servírovaného k jednomu z dalších chodů, jde o jediné bezmasé jídlo celého večera), sekaná a  "specialita pro dámy" - namleté tlusté od šunky. K tomu ještě miska škvarků. A já, která ve většině receptů dělím předepsané množství tuku dvěma, jsem si dala všechno a bylo to výborné!
Druhý chod: tatarák - má jinou recepturu, než ten, který si v Našem mase koupíte přes den. Servírovaný jako dort. S tajnou ingrediencí, kterou jsme slíbili neprozradit. Zbytky na talíři jsem po vyfocení chlebem vytřela já. Díl třetí: pečená morková kost. Z té jsem měla asi největší obavy. Ale kde jinde morek ochutnat, než v řeznictví, kde vědí, jak s  ním zacházet? Nakonec to nebylo tak hrozné,  ale na rozdíl od ostatních chodů jsem neměla potřebu si přidat. Etuda čtvrtá: přeštík.  Voňavý, šťavnatý.  Servírovaný s křupavým jablkem pro odlehčení. Další chleba, tomu se nedalo odolat. Potom velmi praktická vsuvka - panák hruškovice, případně slivovice od Žufánka. Předposlední chod - steak z vysokého roštěnce, plemeno český strakatý skot, Čestr. Už jsme měli všichni dost, ale pořadí chodů je voleno tak, že si prostě nemůžete nedat. Zase jsem chlebem vytírala zbylou šťávu. Další panák.  A pak už jen závěrečný chod: štrůdl. Ten už jsem si nechala zabalit, takže příští den ráno jsem si tu skvělou večeři znovu připomněla. Kdo chtěl, mohl si dát ještě kávu, a před půl jedenáctou odchod. Vůbec mi nepřišlo, že jsme hodovali tak dlouho. Ale určitě to tak bylo správně, protože jsem se nakonec ani necítila přejedená.

Večeři od řezníka si do Dlouhé musíte přijít koupit osobně. A pokud vás není sedm, tak se u stolu budete tísnit s pár neznámými spolustolovníky. Ale jídlo a pití je skvělý stmelovací i konverzační prvek, takže případné sociální zábrany padnou téměř okamžitě, a zákazníky rojící se okolo taky brzo přestanete vnímat. Na druhou stranu je ale velmi pravděpodobné, že řada z nich se za ten stůl už brzo taky posadí a Večeři od řezníka si užije stejně, jako jsme si ji užili my.